PARDUBICKÝ PERNÍK PAVEL JANOŠ

Historie firmy

Historie cukrářské firmy JANOŠ

Kořeny cukrářské výroby firmy Janoš sahají hluboko do počátku minulého století, kdy paní Marie Janošová, vyučená kuchařka, vyráběla cukrářské výrobky, svatební dorty, dezerty, koláče a příležitostně ( na Mikuláše, Vánoce a Velikonoce ) i perníky, jimiž zásobovala svou prodejnu Občerstvení. Její výrobky byly mimořádné kvality, vždy precizně ozdobené a vynikající chuti. Byly žádány i na zakázku např. dorty na svatbu.

Na její umění navázal syn Josef, který se jejím uměním inspiroval a v roce 1941 se začal učit v Kroměříži u firmy Josef Bíma cukrářskému řemeslu . Pan mistr Bíma byl skutečně schopný odborník a jeho výrobky můžeme právem označit za umělecké.
Svou druhou praxi vykonával Josef Janoš v Přerově u firmy Sum. Jeho mistr byl dokonce jmenován Národním umělcem v cukrářském oboru. V učení se naučil i základy práce s perníkem, která ho mimořádně zaujala.

Po vyučení ještě dva roky pracoval u firmy Josefa Bímy jako tovaryš, ale pro získání větší praxe odešel za prací do Prostějova a později do Starého Města pod Sněžníkem do firmy Lucuk. Tuto firmu dokonce sám vedl jak po stránce odborné, tak administrativní, neboť majitel firmy nebyl odborníkem.

Po ukončení vojenské služby nastoupil v Pardubicích v Pernerově ulici do bývalé soukromé perníkářské firmy Jana Langra. Perník se vyráběl už jen částečně, spíše perníkové řezy a zdobený perník pouze příležitostně - na Mikuláše,Vánoce a Velikonoce a různým delegacím a návštěvám, na festivaly, do divadla apod. V této firmě pracoval Josef Janoš nejdříve 3 roky jako tovaryš a pak jako vedoucí.
Měl na starost celou cukrářskou výrobu a šéfoval 16-ti cukrářům. Když pan Langr, který většinou velké zakázky na zdobený perník sám dělal zestárl a práci ze zdravotních důvodů nemohl vykonávat, pustil se do toho sám.

Všechno zvládal s mistrovskou dokonalostí a brzy předčil i svého mistra. Vždycky se o všechno zajímal, ke všemu přistupoval tvůrčím způsobem. Jeho díla byla nejen výbornou pochoutkou , ale i estetickým zážitkem. Postupně se jeho práce a to téměř každý výrobek, začal stávat malým uměleckým dílem.

Oženil se s Věrou Švandovou, která se mu stala velkou oporou nejen v životě, ale i v práci . Pracovala s ním totiž v jedné dílně jako cukrářka.

V roce 1958 byl pověřen svazem družstev ( později Jednota ) výrobou velikého perníkového srdce na Světovou výstavu v Bruselu. Pracoval na něm několik dní dlouho do noci, ale výsledek stál za to. Srdce sklidilo zasloužený úspěch a dokonce se o ně zajímala i belgická královna.

Nějaký čas dělal Josef Janoš vedoucího cukrárny na pardubickém nádraží, ale již v roce 1987 se pustil na povolení MNV s manželkou do "drobného podnikání bez zaměstnanců".
Zřídili a vybavili si malou dílnu na výrobu perníku a cukrářských výrobků. O výrobky byl zájem, a když bylo třeba, pomohli s výrobou a zdobením i synové, kterým nedělalo velké problémy, odkoukat umění rodičů.

V roce 1991 se rozhodl syn Pavel Janoš pokračovat v tradici a začal s rodiči stavět cukrářskou výrobnu. A na přelomu let 92/93 začala u Janošů fungovat při výrobě i malá prodejna cukrářských výrobků, kde hlavním sortimentem byl perník.
Původně plánovaná rodinná firma se hned rozrůstala tak, aby pokryla zájem zákazníků. Janošovi začali zaučovat šikovné ženy s talentem do tajů perníkářského řemesla. Výběr byl těžký a zůstaly jen ty nejšikovnější a nejtalentovanější.
Zákazníci ale odcházeli od Janošů spokojeni a ten, kdo jednou poměrně zastrčený obchůdek na kraji města objevil, se do něj většinou také vrátil.

Pavel Janoš navázal na tradici s vervou a uváděl v život nové vzory perníků. K otcově vysoké odbornosti a preciznosti přidal své výtvarné nadání. Dal novým výrobkům moderní pojetí a pouštěl se i do netradičních zakázek.

/ Pan Josef Janoš obdržel v roce 1998 z rukou předsedy Společenstva cukrářů ČR Drahoše Hvězdy medaili "Český cukrář" a diplom "MISTR CUKRÁŘ PERNÍKÁŘ" za celoživotní zásluhy o kvalitní řemeslo a reprezentaci.
U příležitosti významného životního jubilea v roce 2001 byl pan Josef Janoš oceněn Společenstvem cukrářů za přítomnosti primátora města Pardubic pamětní medailí Bohumila Hlavsy. /

Ve výrobě zakázek přibývalo a kvalitní provedení, vyžaduje spoustu času. I přes maximální zaneprázdněnost a časovou tíseň přijal Pavel Janoš v roce 1998 pozvání na celostátní soutěž cukrářských a perníkářských výrobků v Brně. V konkurenci asi pětadvaceti perníkářů z celé republiky obsadila expozice Pavla Janoše první místo a nenechala nikoho na pochybách o tom, čí práce je nejpreciznější. Titul CUKRÁŘ - PERNÍKÁŘ ROKU, který byl panu Pavlu Janošovi udělen, byl jistě zaslouženým oceněním pečlivé práce.